Nedá mi to

Nedá mi to, abych si neodpustil jednu poznámku. Vyprovokovala mi to jedna věta na diskusním fóru, kterou považuji za brilantní. [testimonial_wrap] [testimonial]Zjistit toho, kdo vám vládne se dá tím způsobem, že se podíváte, o čem se nesmí mluvit.[client_name] Jiřina Simajchlová[/client_name][/testimonial] [/testimonial_wrap]

Byl jsem v posledním ročníku na vejšce, když jsme zvonili klíčema na Václaváku, vylepovali po Praze informační letáky na každém rohu, rozváželi je auty našich rodičů po republice a informovali lidi, co se v Praze děje. Informace v té době a v místech, kam jsme přijeli buď nebyly žádné anebo hodně zkreslené. Vládnoucí režim, nechci psát komunistický, protože od komunismu měl na míle daleko, podával přes svá masmédia irelevantní informace. Tak jako dnes. Proč jsme vlastně stávkovali? Proč jsme chtěli změnu? A nejen my jako studenti?

  1. Každý, kdo v tý době žil, znal toto pravidlo: Drž hubu a nechaj tě být. Kdo dnes říká, že musel být ve straně, lže. Nemusel být ve straně. Do strany vstupovali 3 typy lidí: Prospěcháři, idealisti a hlupáci. To platilo i o StB. A já se ptám, kdo z nás chce držet hubu, nemít možnost říct, co si myslí o tom či o onom? Mluvit o čemkoli nahlas? Sdílet svoje myšlenky, názory? Copak to není lidská přirozenost sdílet s ostatními své názory a diskutovat o nich?
  2. Člověk je od přirozenosti tvor zvídavý. A my Češi jsem neuvěřitelně zvědaví a zvídaví. Je to jedna z našich národních vlastností zajímat se. I v našich pohádkách je standardem to, že hloupý Honza, chudý Jiřík atd. jdou do světa na zkušenou, aby se něco naučili, aby eventuálně něco dokázali. A pak? A pak se vrátili domů a žili šťastně až do smrti. A tím ukázali ostatním svým příkladem, že sbírat rozum anebo něco dobrého vytvářet či vytvořit je prospěšné. Vládnoucí režim umožňoval cestování jen pár lidem a to za něco. A to byl průser. My chtěli cestovat a poznávat. A samozřejmě se vrátit. Jenže to nešlo.
  3. Pracovně se realizovat se byl poslední bod, proč jsme šli stávkovat. Co znamená pracovně se realizovat? Tyto tři body jsou dostačující:
  • dělat práci, která vás baví
  • dělat práci, která uživí vás a vaši rodinu
  • dělat práci, kterou ostatní ocení

Mohužel v té době to nešlo a pokud ano, museli jste držet hubu a výt s vlky.

Napsalo se a nepíše se mraky knížek o „sametový revoluci“. Budou to fakta, budou to fejky, budou to názory z jednoho úhlu pohledu, z úhlu pohledu autora. Co se změnilo po „revoluci“ s ohledem na body 1-3, které jsem výše uvedl?

  1. Můžeme dnes svobodně mluvit a vyjádřit veřejně svůj názor? Neexistuje! V naší ústavě je sice zahrnuta Listina základních práv a svobod. Přečtěte si ji. A pak si uvědomte, jak nás porevoluční režim zákony a normami svázal tak, že si s touto listinou můžete akorát vytřít zadek. Takže byla změna? Ani omylem. Velký bratr vám skenuje každé vaše slovo (nejen) a eventuálně vám ihned nebo až se mu to hodí sdělí, kolika trestních paragrafů jste se dopustil a kolik vám napaří. Jen ze své zkušenosti dva příklady: 1. byl mně v roce 2012 zrušen web nazornenitrestny.com, na který jsem přispíval celkem pravidelně. 2. byl jsem na policii v roce 2014, abych vysvělil svůj web jsemrasista.cz, zejména jeho články. Byla doba, kdy byla opravdu svoboda slova, ale to jen v prvních letech po revoluci, maximálně do ruku 1995. Pak se začalo znovu utahovat a to utahování nepřestalo a naopak se tempo zrychluje a tresty zvyšují.
  2. Můžeme svobodně cestovat? Ano, ale… Jak se vám např. líbí cestování do U.S.A., kdy musíte žádat o povolení, prokazovat jim bambilión věcí a Američani, když jedou k nám nemusí ani prd? Jak se vám líbí cestování s rodinou, když letíte na dovolenou k moři a jste na českém letišti, českým přepravcem, českou cestovkou skenováni, šacováni jako dobytek, jako potencionální teroristi? Vy, kteří jste se narodili v České zemi? Takle to fungovalo i za minulého režimu. Je to tedy svobodné cestování? Není, ale zaplať Pán Bu za to prd.
  3. Pokud se nemůžete svobodně vyjadřovat nemůžete svobodně pracovat. Jste dejme tomu muzikant, složíte písničku, která se režimu nelíbí a máte problém. Jste ředitel, něco pronesete na sociálních sítích a už máte problém. Jste antropolog a na svém webu se zmíníte o tom, že černoši jsou jiná rasa a hned máte problém. Můžete být čímkoliv chcete být, ale nesmíte se veřejně vyjadřovat tak, jak vám huba narostla a s přinejmenším pomocí zdravého selského rozumu. Pokud tak učiníte, ztrácíte zakázky, protože obchodní partneři nechtějí obchodovat s někým, kdo má jiný názor než vládnoucí establišment. Ztrácíte „přátele“, protože i oni se bojí, že by se mohla purzekuce otočit i na ně. Masmédia vás společensky znemožní, protože na každém člověku se dá najít cokoli, co je špatný.

Letos je 100 leté výročí naší země. Oslavy budou veliké. Zasloužíme si to, protože jsme přežili dva neuvěřitelné represivní a likvidační režimy. Nyní musíme přežít další likvidační režim EU s jejich normami, s přijímaním barevných a cizích náboženství. A nejen to.

Jsme tady už přes tisíc let. Češi jsou silní, protože mají zdravý selský rozum, dokáží z minima udělat maximum, mají pud sebezáchovy – v případě bouře se ohnout, ale nezlomit, umí dělat humor a smát se kdykoli, jsme pochybovační, ve většině ateisti, dokážeme máknout, dokážeme vítězit nejen vojensky. Všechny kecy o tom, jací jsme vychcaní, švejci a blbci říkají ti, kteří neznají tento národ, nejsou Češi nebo kdo nás chce morálně zlomit, vykořenit naše já, naše my.

Co jsem tedy vlastně chtěl říct? Že kloubouk dolů, nad větou paní Jiřiny Simajchlový, která je neuvěřitelně nádherně sformulovaná a pravdivá. Když je člověk starý je jedno z jeho privilegií to, že může říkat co chce a mocenský aparát ho nechá být v klidu. Přeji všem, abyste si v tomto věku říkali, co chcete, a abyste neměli vnitří blbý pocit, že byli „srabi“ a neříkali co chtěli před tímto časem. Nebojte se říkat nahlas váš názor, kdokoli vás o to požádá či je-li k tomu situace vhodná. Pokud se to režimu a jeho přisluhovačům nelíbí a vytváří na vás represe, změňte ho i s přisluhovačema. 

 

P.S.: Svoboda slova a projevu buď je nebo není. Buď je těhotná nebo není. Nic mezitím neexistuje!

UložitUložit

UložitUložit

Optimalizace víry. Náboženství nebo já?

Náboženství jsou zdrojem největších lidských utrpení a válek.

Dějiny a fakta to potvrzují. A je putna, jak se to náboženství jmenuje.

Náboženství je rakovina, virus, parazit, který urputně stojí na svých dogmatech, které pak vnucuje jakoukoliv formou druhým, bez ohledu na to, zda-li se to libí či nelíbí. Toto vnucování má pouze jeden cíl – profit. Tento profit se dělí na dvě části:

  1. Profit finanční – je získáván majetek od oveček přispěvovatelů na náboženství a oveček dobyvatelů, rozšiřující teritorium náboženství
  2. Profit psychologický – slouží k ovládání svých oveček, eventuálně potencionálních

Každé náboženství se vyznačuje tím, že je prý to pravé, pouze jejich knihy a učení jsou pravdivé, pouze oni mají pravdu a ostatní se mýlí.

Náboženství a její zástupci vytváří nenávist vůči jinému na všech úrovních.

Náboženství nikdy nepřipustí, že není pravda na její straně. Náboženství nebylo a není schopno dokázat dnešními nástroji pravdu svých tvrzení. A nepochybuji o tom, že ani v budoucnu nedokáže pravdivost svých tvrzení.

Co je tedy dobrého na náboženství? Proč tolik tomu lidi propadli a propadají i v dnešní době?

Ano, na světě je utrpení, které si mi lidi děláme sami. Pokud jsme slabí jedinci, hledáme někde záchytný bod. A jedním ze záchytných bodů slabých jedinců je náboženství. Samozřejmě záchytným bodem může být i láhev chlastu, drogy atd., ale to je jiný příběh.

Náboženství je odjakživa setsakramentský byznys, který žije ze svých nesamostatných oveček. Náboženství je parazit, který ke svému životu potřebuje hostitele. Hostitel ho ale nepotřebujete. Potřebuje dítě náboženství? Ne. Ale časem mu je vnuceno. Parazit musí tedy udělat takové kroky, které ze začátku nevnímáte a pokud ano, tak vám mohou být v danou chvíli i příjemný. Po nějaké době se z hostitele a parazita stane pár. A to, když hostitel je ukolébán, že mu od parazita nic nehrozí. Hostitel začne brát přítomnost a pomalu stupňující se požadavky parazita jako normál. Takový svazek končí až smrtí hostitele. Ano, může se stát, že se hostitel zbaví parazita dříve než umře, ale hned na něj číhá jiný parazit. A nemusí být stejnýho rodu. Třeba je rodu B a hostitel v tom jede na novo, než pozná, o co jde, co je to za byznys hru.

Náboženský vir se musí postarat, aby byl pro vás příjemný, eventuálně vám ukazoval možnou cestu vašeho dalšího života. Paráda. Do detailu staletími propracovaný náboženský marketing začíná fungovat, stádo se může rozrůstat a pijavice z rodu Náboženství může vás v klidu vysávat. Náboženství může profitovat.

Že si vymýšlím? Ne. Řekl jsem, že náboženství je krutý, prozatím nekončící byznys a jako správný byznys se taky tak chová. Chce maximálně profitovat.

Abyste získali nového zákazníka, marketingově ho zpracováváte. Oslovíte ho něčím, čím upoutáte jeho pozornost, abyste mohli uzavřít obchod. Pokud klient nezareaguje pozitivně ihned, jste mu nablízku, neztrácíte ho z dohledu. A jste-li dobrý obchodník, uděláte si analýzu, proč to teď nekoupil. Dál sondujete chování klienta, abyste mu nabídli „nepostradatelné“. A když je to pak v pravou chvíli hezky zabalené a za dobrou cenu, není co řešit. Jako obchodník jste uspěli. Takhle se přece chová internetová reklama – nabízí vám na základě vašeho chování, kde a kdy jste klikli na zboží a služby, o nichž jste chtěli více informací. Klikáte na základě své poptávky a kde je poptávka je i nabídka. No a když už máte kliena, jen se o něj vhodně staráte. Staráte-li se špatně nebo vůbec, převezme ho konkurence.

Tímto příkladem si snadno dosadíte, že náboženství není něco nehmotného a fiktivního, ale že za ním stojí lidé tzv. paraziti. Putna, jmenují-li se papež, ajatoláh, rabín, poslanec, ředitel …. Dosaďte si sami do svého náboženství, ve kterém se nyní nacházíte názvy svých parazitů. Zamyslete se do hloubky na vaším svazkem.

Začnete-li se ptát sebe či zasvěcených z náboženských stánků, obcí, klanů a partiček na konkrétní věci s daným náboženstvím spojené, protože kladení otázek na neznámé je přirozené, nastává okamžitě problém. V momentě, kdy nejste za jedno, s odpovědí nesouhlasíte či s ní polemizujete a nebo dokonce trváte na vědeckém důkazu, na faktech, které by potvrdilo tvrzení anebo jim sami předkládáte vědecký důkaz o nepravdivosti jejich tvrzení.

Náboženství jsou postavená na ústním podání, které se za dobu svého vzniku x-krát změnilo. Čím déle je náboženství „na světě“ tím více bereme za bernou minci jeho tvrzení, aniž bychom si uvědomili nesmyslnost tohoto svého počínání.

Víra? Víra a náboženství jsou odlišné věci. Hodně lidí si to plete a většinou je slučuje. Je zajímavé, kolik lidí tak málo věří sami v sebe, ve své rozhodnutí, ve své sny, ve svou práci, ve svou šikovnost, nadání a jedinečnost, ale bezmezně věří v náboženské bludy.

Náboženství je největší byznys v historii lidstva. Byznys, který přináší největší profit. Byznys, který se nad ničím nepozastavuje, který není kontrolovatelný, který jde přes mrtvoly.

Pokud se lidé zbaví náboženství, posune je to do vyšší dimenze, do vyššího levelu civilizační vyspělosti.

Nemám nic proti lidem jakéhokoliv náboženství. Je to jejich věc. Jsem však proti lidem zastupující náboženství jenž omezují, podrobují či zabíjí druhé.

 

[testimonial_wrap]
[testimonial]Nejvíc věřte v sebe, i když se to někdy sere.[client_name] Jiří Heger[/client_name][/testimonial]
[/testimonial_wrap]