Optimalizace snažení

Snažím se zlepšovat. A zlepšuji se. – O.K.!

Snažím se vzdělávat. A vzdělávám se. – Fajn!

Snažím se žít svůj a ne jiný (ne)normální život. A žiji. – Super!

Snažím se jít dopředu. A jdu dopředu. – Paráda!

Snažím se lidem pomáhat, mají-li potřebu. A výsledky jsou viditelné. – WOW!

Snažím se občas zastavit a porozhlédnout se kolem sebe. Podívat se za sebe, co se (ne)podařilo. Anebo před sebe, zda-li držím ten směr, který chci držet. A držím směr. – Skvěle!

Snažím se věci, které dělám, dělat v tu chvíli na maximum. A dělám. – No vida!

Snažím se úplně vypustit věci, které sice vnitřně považuji za totální kraviny, ale přesto se přistihnu, že je někdy dělám. Daří se mi je vypouštět. – Jupí!

Snažím se neřešit a nemít komentáře k věcem, které nemohu nijak ovlivnit a považuji za „no comment“. Bez komentáře. – Klobouk dolů!

Snažím se, protože vím, oč se chci a mám „proč“ se snažit. I to jde. – Excellent!

 

Ale něco mně v tý snaze, v tom mým snažení, chybělo. Bylo to něco malýho, prťavýho. Jako je tečka za větou. A pak mi to došlo.

Neposer se ze všeho!

Nyní bude moje snaha bambiliónkrát snazší, protože je již optimalizována. Děkuji pánové!