Blog

Jaký prezident?

Od roku 1918 jsme měli tyto prezidenty:

  • Masaryka
  • Beneše
  • Háchu (ano, nebyl to prezident)
  • Beneše
  • Gottwalda
  • Zápotockýho
  • Novotnýho
  • Svobodu
  • Husáka
  • Havla
  • Klause
  • Zemana

Každý byl jaký byl a na každého se dají nalézt neuvěřitelné materiály. Jak pozitivní, tak i hódně negativní. Prezident je takový náčelník, šéf, vedoucí, hlava, atd. svého národa, který si ho ve svobodných volbách zvolil. Byla-li příležitost.

A já se ptám:

Otázka 1.: Jaká je hlavní funkce prezidenta? Neměla to být například ta, že svůj národ ochrání před „zánikem“? Zkuste napsat jednu věc a nemusí to být zrovna ta, která je napsána pod nějakým paragrafem. Napište jednou větou, co vnitřně cítíte vy, že by měla být hlavní náplň prezidenta.

Otázka 2.: Pokud jste zodpověděli otázku číslo 1, zkuste vyjmenovat, co dělá národ národem. Jazyk? Historie? Státní symboly? Tradice? Kultura? Vlastní měna? Atd. Co myslíte vy? Srovnejte si je podle vaší priority.

Máteli odpovědi na otázky číslo jedna a dvě, pak můžete lehce dosadit jméno prezidenta.

UložitUložit

UložitUložit

Nedá mi to

Nedá mi to, abych si neodpustil jednu poznámku. Vyprovokovala mi to jedna věta na diskusním fóru, kterou považuji za brilantní. [testimonial_wrap] [testimonial]Zjistit toho, kdo vám vládne se dá tím způsobem, že se podíváte, o čem se nesmí mluvit.[client_name] Jiřina Simajchlová[/client_name][/testimonial] [/testimonial_wrap]

Byl jsem v posledním ročníku na vejšce, když jsme zvonili klíčema na Václaváku, vylepovali po Praze informační letáky na každém rohu, rozváželi je auty našich rodičů po republice a informovali lidi, co se v Praze děje. Informace v té době a v místech, kam jsme přijeli buď nebyly žádné anebo hodně zkreslené. Vládnoucí režim, nechci psát komunistický, protože od komunismu měl na míle daleko, podával přes svá masmédia irelevantní informace. Tak jako dnes. Proč jsme vlastně stávkovali? Proč jsme chtěli změnu? A nejen my jako studenti?

  1. Každý, kdo v tý době žil, znal toto pravidlo: Drž hubu a nechaj tě být. Kdo dnes říká, že musel být ve straně, lže. Nemusel být ve straně. Do strany vstupovali 3 typy lidí: Prospěcháři, idealisti a hlupáci. To platilo i o StB. A já se ptám, kdo z nás chce držet hubu, nemít možnost říct, co si myslí o tom či o onom? Mluvit o čemkoli nahlas? Sdílet svoje myšlenky, názory? Copak to není lidská přirozenost sdílet s ostatními své názory a diskutovat o nich?
  2. Člověk je od přirozenosti tvor zvídavý. A my Češi jsem neuvěřitelně zvědaví a zvídaví. Je to jedna z našich národních vlastností zajímat se. I v našich pohádkách je standardem to, že hloupý Honza, chudý Jiřík atd. jdou do světa na zkušenou, aby se něco naučili, aby eventuálně něco dokázali. A pak? A pak se vrátili domů a žili šťastně až do smrti. A tím ukázali ostatním svým příkladem, že sbírat rozum anebo něco dobrého vytvářet či vytvořit je prospěšné. Vládnoucí režim umožňoval cestování jen pár lidem a to za něco. A to byl průser. My chtěli cestovat a poznávat. A samozřejmě se vrátit. Jenže to nešlo.
  3. Pracovně se realizovat se byl poslední bod, proč jsme šli stávkovat. Co znamená pracovně se realizovat? Tyto tři body jsou dostačující:
  • dělat práci, která vás baví
  • dělat práci, která uživí vás a vaši rodinu
  • dělat práci, kterou ostatní ocení

Mohužel v té době to nešlo a pokud ano, museli jste držet hubu a výt s vlky.

Napsalo se a nepíše se mraky knížek o „sametový revoluci“. Budou to fakta, budou to fejky, budou to názory z jednoho úhlu pohledu, z úhlu pohledu autora. Co se změnilo po „revoluci“ s ohledem na body 1-3, které jsem výše uvedl?

  1. Můžeme dnes svobodně mluvit a vyjádřit veřejně svůj názor? Neexistuje! V naší ústavě je sice zahrnuta Listina základních práv a svobod. Přečtěte si ji. A pak si uvědomte, jak nás porevoluční režim zákony a normami svázal tak, že si s touto listinou můžete akorát vytřít zadek. Takže byla změna? Ani omylem. Velký bratr vám skenuje každé vaše slovo (nejen) a eventuálně vám ihned nebo až se mu to hodí sdělí, kolika trestních paragrafů jste se dopustil a kolik vám napaří. Jen ze své zkušenosti dva příklady: 1. byl mně v roce 2012 zrušen web nazornenitrestny.com, na který jsem přispíval celkem pravidelně. 2. byl jsem na policii v roce 2014, abych vysvělil svůj web jsemrasista.cz, zejména jeho články. Byla doba, kdy byla opravdu svoboda slova, ale to jen v prvních letech po revoluci, maximálně do ruku 1995. Pak se začalo znovu utahovat a to utahování nepřestalo a naopak se tempo zrychluje a tresty zvyšují.
  2. Můžeme svobodně cestovat? Ano, ale… Jak se vám např. líbí cestování do U.S.A., kdy musíte žádat o povolení, prokazovat jim bambilión věcí a Američani, když jedou k nám nemusí ani prd? Jak se vám líbí cestování s rodinou, když letíte na dovolenou k moři a jste na českém letišti, českým přepravcem, českou cestovkou skenováni, šacováni jako dobytek, jako potencionální teroristi? Vy, kteří jste se narodili v České zemi? Takle to fungovalo i za minulého režimu. Je to tedy svobodné cestování? Není, ale zaplať Pán Bu za to prd.
  3. Pokud se nemůžete svobodně vyjadřovat nemůžete svobodně pracovat. Jste dejme tomu muzikant, složíte písničku, která se režimu nelíbí a máte problém. Jste ředitel, něco pronesete na sociálních sítích a už máte problém. Jste antropolog a na svém webu se zmíníte o tom, že černoši jsou jiná rasa a hned máte problém. Můžete být čímkoliv chcete být, ale nesmíte se veřejně vyjadřovat tak, jak vám huba narostla a s přinejmenším pomocí zdravého selského rozumu. Pokud tak učiníte, ztrácíte zakázky, protože obchodní partneři nechtějí obchodovat s někým, kdo má jiný názor než vládnoucí establišment. Ztrácíte „přátele“, protože i oni se bojí, že by se mohla purzekuce otočit i na ně. Masmédia vás společensky znemožní, protože na každém člověku se dá najít cokoli, co je špatný.

Letos je 100 leté výročí naší země. Oslavy budou veliké. Zasloužíme si to, protože jsme přežili dva neuvěřitelné represivní a likvidační režimy. Nyní musíme přežít další likvidační režim EU s jejich normami, s přijímaním barevných a cizích náboženství. A nejen to.

Jsme tady už přes tisíc let. Češi jsou silní, protože mají zdravý selský rozum, dokáží z minima udělat maximum, mají pud sebezáchovy – v případě bouře se ohnout, ale nezlomit, umí dělat humor a smát se kdykoli, jsme pochybovační, ve většině ateisti, dokážeme máknout, dokážeme vítězit nejen vojensky. Všechny kecy o tom, jací jsme vychcaní, švejci a blbci říkají ti, kteří neznají tento národ, nejsou Češi nebo kdo nás chce morálně zlomit, vykořenit naše já, naše my.

Co jsem tedy vlastně chtěl říct? Že kloubouk dolů, nad větou paní Jiřiny Simajchlový, která je neuvěřitelně nádherně sformulovaná a pravdivá. Když je člověk starý je jedno z jeho privilegií to, že může říkat co chce a mocenský aparát ho nechá být v klidu. Přeji všem, abyste si v tomto věku říkali, co chcete, a abyste neměli vnitří blbý pocit, že byli „srabi“ a neříkali co chtěli před tímto časem. Nebojte se říkat nahlas váš názor, kdokoli vás o to požádá či je-li k tomu situace vhodná. Pokud se to režimu a jeho přisluhovačům nelíbí a vytváří na vás represe, změňte ho i s přisluhovačema. 

 

P.S.: Svoboda slova a projevu buď je nebo není. Buď je těhotná nebo není. Nic mezitím neexistuje!

UložitUložit

UložitUložit

PF 2018

Končí rok 2017. Byl jaký byl. Pro někoho dobrý, pro někoho špatný, pro někono nijaký, pro někoho výjimečný, ….

Z mého pohledu a možná pokud se s následujícím ztotožníte, zůstává faktem, že to byl dobrý rok, protože žijeme. A protože máme mír. Pro někoho může být mír kravina, ale pro mě ne. A když už žijeme, můžeme se radovat, protože je jen na nás, zdali se chceme radovat. Radost nám nikdo nezakáže. A když se můžem radovat, jsme šťastní. A když jsme šťastní, usmíváme se a děláme naším úsměvem radost druhým. A nestojí to ani korunu, takže nepotřebujeme být „v balíku“, abychom udělali radost druhým. A když děláme radost druhým, děláme radost i sobě.

Existuje minimálně sedm věcí, které nás nutí či nutily být nešťasnými. Bude rok 2018 a já vám přeji, aby níže uvedené nebylo pravdivé na konci roku 2018. Ani u mě ani u vás.

 

1. Jsem obětí minulosti

Nejsme obětí vlastní minulosti, ale obětí současnosti kvůli minulosti. Naše minulé činy určily, jací jsme. Děláme chybu, když dokola rozebíráme svoji minulost. Naše minulost nás bude pronásledovat jen dotehdy, do kdy jí to budete dovolovat.

2. Jsem na to příliž starý

Nikdy nebudeme starý na něco. Nelson Mandela se stal prezidentem, když měl 76 let a Leonardo da Vinci namaloval Giocondu (monu Lisu), když měl 51 let. Pokud o sobě pochybujeme a myslíme si, že náš čas pominul, strácíme sebevědomí a sílu pro svoji realizaci.

3. Když budu mít … budu šťastný

Štěstí nepříjde s dosažením cíle. Štěstí je pomíjivé. Soustřeďme se na schopnost cítit se šťastný bez toho, abychom si kladli podmínky.

4. Můžu to udělat až potom

To je nejrozšířenější lež ze všech, které sobě říkáme. Jde o to, že nikdy nevíme, kolik máme ve skutečnosti času. Jestli budeme čekat na okamžik, kdy budeme na něco připravený, ten okamžik možná nikdy nenastane.

5. Jsem smolař, protože všechny moje pokusy byly zbytečné

Zapomeňme na to, jak vypadá náš život. Soustřeďme se a začněme s tím, co máme. Úspěch je proces, který se skládá z malých rozhodnutí a akcí, které nás postupně přivádějí k našemu cíli.

6. Nejsem jako on

Lidé jsou různí a jedineční. Každý při narození má vlastní start do života a vlastní možnosti, které na počátku neovlivní. Rádi se porovnáváme s lidmi, kteří jsou na vrcholu kariéry, nebo někde, kde chceme být i my. ale nechce se nám připouštět myšlenka, kolik je práce, odříkání a dalších věcí potřebných k tomu, aby se člověk dostal na to místo. A přitom je to tak jednoduché – stačí svůj sen zrealizovat. To je jedna z věcí, co můžeme ovlivnit.

7. Komlexy mi blokují schopnosti a úsilí

Chyba. To, co v sobě nenávidíme a to, co se stále snažíme zatajit před světem, z nás dělá jedinečným a přitažlivým pro ostatní. Nebuďme špatnou kopií originálu, nebuďme „ovcemi“. Buďme originálem takovým, jaký my chceme být.

 

To těžké, které nás potkává je jen kořením našeho života. Mám kamaráda Josífka, kterého jsem díky své blbosti dlouho neviděl, který, když měl špatný den, nebo se mu něco nepříjemného přihodilo podíval se nahoru a s úsměvem na rtech říkal: „Děkuji ti pane Bože, že mi dáváš to nejlepší, co tam máš.“

Všechno nejlepší do nového roku vám přeje JirkaUložitUložit

UložitUložitUložitUložit