Blog

Text poselství i vzpomínek

K tomuhle textu mám zvláštní vztah. Je to text, který měla ráda moje ségra. Měla ho u sebe na opáleném žlutém papíře psaným starým písmem. A pokaždé, když jí bylo blbě nebo byla smutná, tak si ho četla. Vím to, protože jsem ji párkrát viděl, jak je někde v tichosti sama se sebou a v ruce drží tento text. Pak po přečtení a chvilce samoty vstala a byla jiná. Měla v sobě zase energii jít dál svou cestou.

Když mi ho dávala poprvé číst, to mě bylo tak sedmnáct a jí přes dvacet a byla v Německu na škole. Já jezdil každý týden či čtrnáct dní za ní. Abych jí přivezl z Prahy věci, které potřebovala a zase nějaké od ní do Prahy odvezl. Abychom se viděli a řekli si novinky. Naši pracovali tou dobou v zahraničí. Celá rodina jsme byli každý jinde. Já v Praze, ségra v Německu, máma v Libyi, táta v Rusku. Zvláštní doba. Pestrá ve všem. V kladech i záporech.

A proč ho sem dávám? Protože je to vzpomínka na ségru a protože je to dobrej text. I když nevím, zda-li se informace o sepsání a nalezení zakládá na pravdě, jak se u něj uvádí. Ale co na tom záleží? Je to dobrý text a dobrý věci já mám rád a kór, když k nim mám nějaký vztah.

  • Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu a pomni, jaký mír může být v tichu.

    Pokud je to možné bez vzdání se, vycházej dobře se všemi lidmi.

    Říkej svou pravdu tiše a jasně, naslouchej ostatním, byť mdlým, také oni mají svůj příběh.

    Vyhýbej se hlučným a svářlivým osobám, otravují ducha. Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým a zahořklým, neboť vždy se najdou lidé větší a menší než ty.

    Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů. Udržuj zájem o svoji životní dráhu, jakkoli skromnou, je to opravdové bohatství v proměnlivém osudu.

    Buď opatrný ve svých záležitostech, neboť svět je plný darebnosti. Ale nenechej se tím zaslepit k dobrým stránkám, mnoho lidí zápasí o veliké ideály a všude je život plný hrdinství.

    Buď sám sebou. Zvláště nepředstírej náklonnost ani se nestav cynicky k lásce, neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.

    Přijmi laskavě řadu let, vzdávej se s půvabem věcí mládí.

    Pěstuj sílu ducha, jež by tě ochránila v náhlém neštěstí. Ale netrap se představami. Mnohé obavy se rodí z únavy a osamělosti.

    Až na rozumnou disciplínu, buď k sobě laskavý. Jsi dítětem vesmíru, neméně než stromy a hvězdy, máš právo být zde. Ač ti to je jasné či ne, vesmír se nepochybně rozvíjí tak jak má. Buď proto v míru s Bohem, jakkoli si ho představuješ a ať jsou jakékoliv tvé úkoly a usilování v hlučném zmatku života, udržuj mír ve své duši. Se vší jeho nepravostí, dřinou a rozbitými sny, je to přesto krásný svět.

    Buď pln pozornosti a pokoušej se být šťastný.

    –nalezeno ve starém chrámu Sv. Pavla, datováno 1692

0
  Související příspěvky
  • No related posts found.

Přidat komentář