Blog

Rande u zdi nářků – na to rande myslím, kudy ho slyším

Poprvé, ve svý náhodně pomyslný a veřejný hudební hitparádě, uvádím českýho interpreta. Určitě nebude poslední. Teď tuhle písničku uvádím proto, protože ji v sobě dusím přes rok. A dýl. Výsledek? Kdykoliv tohle slyším – zastavuji vše okolo rušící a nechám se vést na Rande u zdi nářků.

Nevím, kdy jsem tuhle písničku v rádiu slyšel po prvé v podání Hanky Zagorový, ale stopro vím, že jsem si sednul na prdel, jakmile začla zpívat. A byl jsem z ní paf. Ani jsem nedutal, když jsem jí poslouchal. Byl jsem úplně vedle. Když skončila, letěl jsem k tomu rádiu a zoufale hledal tlačítko, kde se to „převíjí“ na začátek. Tak zblblej jsem z ní byl. A jsem z ní zblblej do dneška.

Kolikrát, že jsem to slyšel? 100 x? 1.000 x? Čísla jsou zde nepodstatný. Je to prostě pro mě silná droga. Ve všem. Muzika, text, hlasové vyjádření a barva hlasu. To je prostě na mě silnej koktail, který stahuje i uvolňuje.

Víš, Hanko, musím se ti přiznat, už jsem tě dávno pohřbil. Dávno znamená alespoň 35 let. Ano, občas se objevilo malé tvé světýlko, které mi sdělilo, že ještě nejsi úplně aut, ale jinak jsi byla pro mě hudební mrtvola, která se pokouší zoufale umělecky sama před sebou přežít v sociku i po něm. Tahle písnička však maže všechny průsery, který jsi pustila do éteru. Tahle písnička mě donutila k tomu, abych se ti omluvil, abych ti vyjádřil poklonu a řekl ti „respekt“. I kdyby jsi nenatočila nic jinýho než jen tohle, bude to u mě na „věky“ a pokaždé mi to udělá radost. A já ti za to moc děkuju.

 

Hana Zagorová
Název SP: 2 singl z alba Vyznání, rok vydání 2014
Rande u zdi nářků
napsal: Sylwia Grzeszczak, Lukasz Bartoszak, Katarzyna Chrzanowska, Marcin Piotrowski, Jakub Mankowski
text: Václav Kopta

Nepoznám ani tvoje stopy v pěně dní
Roky, co jsi propil, zevšední a zebou
Svatozář ve mně dohasíná, dožívá
Tohle ať si jiná užívá, i s tebou

Nebuď zlej
Nebuď zlej
Nebuď zlej
Nebuď zlej

Zas dosedá noc modrošedá
Koho si pozvu já
Na rande u zdi nářků
Ví samo nebe
Můj pravej muž zná zločin i trest
A tak ho zkouším svést
Království za přetvářku

Nedoufám, že se něco stane, nepoznám
Odkud vítr vane, zůstaň sám – to bolí
Zbývá se ptát, proč jen tak přežívám
Kdo chtěl by dýchat sám jak já

Zas dosedá noc modrošedá
Koho si pozvu já
Na rande u zdi nářků
Ví samo nebe
Můj pravej muž zná zločin i trest
A tak ho zkouším svést
Království za přetvářku

Nepoznávám stopy v písku
Ztracené už můžou být
Dlouhý seznam obelisků
S tebou končí
Nech mě být

Zas dosedá noc modrošedá
Koho si pozvu já
Na rande u zdi nářků
Ví samo nebe
Můj pravej muž zná zločin i trest
A tak ho zkouším svést
Království za přetvářku

Zas dosedá noc modrošedá
Koho si pozvu já
Na rande u zdi nářků
Ví samo nebe
Můj pravej muž zná zločin i trest
A tak ho zkouším svést
Království za přetvářku

 

 

Jenže to má malou dohru…

Ano, netušil jsem pár měsíců od prvního poslechu, že to není původní česká písnička. Ani nevím proč, ale prostě jsem to neřešil. Až časem jsem na rádiu slyšel, že český text na polskou písničku udělal Václav Kopta (excelentní práce), protože …. bla, bla, bla. Aha! A jak zní tedy originál? No, to mě tedy zajímalo! Vždyť tady vše tak sedělo: muzika, text, zpěv.

No a po krátkém hledání jsem originál našel. A zase jsem si sednul podruhé u tohohle songu na zadek. Zase nádherný podání, ale úplně charakterově jiný! Bože, ty jsi mazák!

Zagorka to zpívá do tisíciny milimetru přesně, jak to má zpívat ženská, která něco prožila. Která ví, že už není žádná mladice. A že když se má dát do parády, tak to trvá týden. Ale stojí to pak za to. Která dostala do života pár festových ran. Je to její poslední vzpoura a vzdor. Je to rekapitulace etapy života bez příkras. Je to poslední vzedmutí a pokud se to neujme, přijde konec. Konec představám o obyčejným, pěkným životě. A já jí tohle každou reprízou všechno věřím. 

A co originál?

To je jiná liga. Mladá zamilovaná lvice plná energie, která nechce žádný kompromis ze svého snu, který má před sebou, který chce žít. Běda tomu, kdo se jí postaví do cesty. Smete ho, zašlápne, rozkouše, roztrá na mraky. Její hlas, pohyby, tělo mluví jasně. Chci to a ani o prd míň. Taky aranžmá je jiný, postavený pro ni.

Zajímalo by mě, zda-li se této lvici naplní její sen, nebo jestli dopadne jak Zagorka s Randetem.

Nemůžu se vydoposlouchat obou písní. Nevím, která je lepší. Obě jsou výborný. Baví mě neustále srovnávat barvy hlasů v těch samých místech. Nádherný ženský, nehraný procítění na obou stranách. Absolutně nezaměnitelný. Baví mě poslouchat neznatelné i výrazné rozdíly u obou.

Oběma věřím jejich příběhy. Jsou stejné a jiné. Oba krásné. Co je lepší?

Tak hezký obraz a dobrý zvuk, jak říká Miloš Skalka.

 

 

Sylwia Grzeszczak
Název LP: Komponując siebie, rok vydání 2013
Księżniczka
napsali: Sylwia Grzeszczak, Lukasz Bartoszak, Katarzyna Chrzanowska/Marcin Piotrowski, Jakub Mankowski
volný překlad textu: alikalix

Znowu Ty z tej ponurej wieży szarych dni,
Kradniesz moje serce, musisz być
Księciem.
Tylko Ty, mało co i przytaknęłabym,
Tej rutynie co z miłości drwi,
Jesteś
Obok mnie, obok mnie, obok mnie, obok mnie.

Zrób co się da, co tylko się da,
Niech nasza bajka trwa,
Chcę jak księżniczka z księciem mknąć po niebie.
Przez siedem mórz, gór, ulic i rzek,
Gdy inni mówią nie,
Będziemy biec do siebie.

Przez ten mur,
Dziwnych spojrzeń których pełno tu,
Przez czerwone światła gorzkich słów
Biegnę.
Przez miasta kłamstw
Zmuszeni biec co dnia, by poznać jedną z prawd,
Ty i ja!

Zrób co się da, co tylko się da,
Niech nasza bajka trwa,
Chcę jak księżniczka z księciem mknąć po niebie.
Przez siedem mórz, gór, ulic i rzek,
Gdy inni mówią nie,
Będziemy biec do siebie.

Rzeczywistość i marzenie
Muszą się wciąż o nas bić.
Naszą bajkę pisz codziennie,
Skrytą w prozie zwykłych dni.

Zrób co się da, co tylko się da,
Niech nasza bajka trwa,
Chcę jak księżniczka z księciem mknąć po niebie.
Przez siedem mórz, gór, ulic i rzek,
Gdy inni mówią nie,
Będziemy biec do siebie

 

Znovu Ty z té ponuré věže šedých dní,
Kradeš moje srdce, musíš být
princ.
Jen Ty, skoro bych na to kývla,
Na tu rutinu, co se posmívá lásce.
Jsi vedle mě, vedle mě, vedle mě, vedle mě

Udělej, co se dá, co se jen dá,
Ať naše pohádka pokračuje,
Chci jak princezna s princem běžet po nebi.
Přes sedm moří, hor, ulic a řek,
Když jiní říkají „ne“,
Poběžíme k sobě.

Přes tu zeď
Divných pohledů, kterých je tu plno.
Přes červená světla hořkých slov
Běžím
Přes města lží
Nuceni běžet každý den, abychom poznali jednu z pravd
Ty a já!

Udělej, co se dá, co se jen dá,
Ať naše pohádka pokračuje,
Chci jak princezna s princem běžet po nebi.
Přes sedm moří, hor, ulic a řek,
Když jiní říkají „ne“,
Poběžíme k sobě.

Skutečnost a sen
Musí se o nás stále bít.
Naši pohádku piš každodenně,
Ukrytou v próze obyčejných dní.

Udělej, co se dá, co se jen dá,
Ať naše pohádka pokračuje,
Chci jak princezna s princem běžet po nebi.
Přes sedm moří, hor, ulic a řek,
Když jiní říkají „ne“,
Poběžíme k sobě.


 

 

0
  Související příspěvky
  • No related posts found.

Přidat komentář